Home Třídy IV. A
2015A

Třídní učitel Mgr. et Mgr. Luboš Bližňák.



Literární soutěž PDF Tisk Email
Napsal uživatel Luboš Bližňák   
Pondělí, 05 Listopad 2018 18:25

ZŠ Ruda nad Moravou vyhlásila literární soutěž pro žáky celé školy.

Hlavním cílem soutěže je rozvíjet kreativní myšlení žáků a podpořit vlastní tvorbu žáků.

1. kategorie: 1. – 3. třídy;

2. kategorie: 4. – 5. třídy;

3. kategorie: 6. – 7. třídy;

4. kategorie: 8. – 9. třídy.

Žáci prvního stupně odevzdávají své práce vlastnoručně napsané na linkovaný papír formátu A4.

Žáci druhého stupně odevzdávají své práce zpracované ve Wordu.

Téma: poezie, próza (bajky, pohádky, sci-fi, povídky, úvahy, fejetony, reportáže, rozhovory …)

Vyhlášení soutěže: 1. 11. 2018

Uzávěrka soutěže: 15. 12. 2018

Zodpovídají:

1. stupeň – Mgr. Luboš Bližňák

2. stupeň – Mgr. Marie Baslerová

Na základě výsledků literární soutěže bude vytvořen redakční tým, který bude jednotlivé příspěvky zpracovávat do školního časopisu. Tento školní časopis bude pravidelně vydáván v průběhu školního roku. Ukázkové číslo časopisu již můžete zhlédnout na stránkach školy.

Aktualizováno Pondělí, 26 Listopad 2018 09:50
 
Dopravní hřiště Mohelnice PDF Tisk Email
Napsal uživatel Luboš Bližňák   
Čtvrtek, 18 Říjen 2018 19:44

Žáci čtvrté třídy a jejich několik spolužáků z pátých tříd se v úterý 16. října v chladném ránu vydali vyhřátým autobusem na dopravní hřiště v Mohelnici. Na hřišti se seznámili se zkušenými lektory, kteří se jim plně věnovali. Potkali se zde také se žáky čtvrté třídy ze základní školy ve Zvoli. Společně se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina se odebrala do učebny, kde jí byla vysvětlována pravidla silničního provozu a dopravní značky. Žáci mohli shlédnout i velmi dobře natočená krátká videa, kde jim byly ukazovány konkrétní dopravní situace, jejich správná řešení a také, co se může stát, když se pravidla poruší. Děti se živě zapojovaly do diskuze a některé řečnily tak vášnivě, že byly rozehřáté stejně jako kamínka vzadu v místnosti.

Druhá skupina mezitím venku nasedla na kola a učila se, jak se správně rozjet, jak správně odbočit, jak projet křižovatku nebo jednosměrnou ulici a podobně. Děti byly maximálně soustředěné a snažily se seč mohly.

Později se obě skupiny vystřídaly. Z cyklistů se stali pozorní posluchači a zdatní diskutéři a teorií již posílení žáci odhodlaně naskočili na sedla jízdních kol.

Po skončení výuky bylo všem dětem umožněno, aby si řídily různé čtyřkolky, tříkolky nebo koloběžky. Dopravní hřiště rázem připomínalo pražské silnice v dopravní špičce. Děti se dostatečně vyřádily.

Poté už následovalo srdečné rozloučení s ochotným personálem dopravního hřiště a také rozloučení s novými kamarády ze školy ve Zvoli.

Na zpáteční cestě většina žáků vesele štěbetala a sdělovala si prožité dojmy. Několik jedinců, kteří na hřišti nechali všechnu energii, se posilovalo zaslouženým spánkem.

Domnívám se, že na své si později přišli také rodiče, když je doma jejich potomci zkoušeli z pravidel silničního provozu. :-)

Aktualizováno Čtvrtek, 18 Říjen 2018 19:56
 
Ukázka slohové práce - třída IV. A PDF Tisk Email
Napsal uživatel Luboš Bližňák   
Středa, 10 Říjen 2018 10:34

LUCINKA

autor: K. P.

 

Lucinka byla malá holčička. Na čtvrté narozeniny dostala báječného robota.

Maminka jí zakazovala chodit k babičce, protože babička bydlela daleko v hustém lese. Lucinka ji už neviděla dva roky a tak se rozhodla, že v noci, až všichni usnou, uteče k babičce.

A to také udělala. Vzala si pití a vyrazila. Už pomalu nevěděla, kde je, ale naštěstí najednou uviděla babiččinu chalupu. Lucinka zalezla do stodoly a tam usnula.

Ráno se babička vzbudila a šla nakrmit koně. Ve stodole uviděla svoji vnučku, jak spí na seně s robotem v náručí. Měla radost, ale zároveň i velkou starost, protože byla hodně zima. Rychle Lucinku odnesla do chalupy, uložila ji do postele, přikryla ji dvěma peřinami a šla vařit čaj.

Mezitím se vzbudil děda a povídá: „Můžeš mě, Maruš, vysvětlit, proč nám tady leží nějaká cizí děvenka?“ A pro sebe si ještě zamumlal: „To je dneska mládež, klidně nám vleze až do chalupy.“

„Ale, Pepo, vždyť to je naše vnučka Lucinka!“ řekla babička.

Dědeček měl také obrovskou radost. Když se Lucinka vzbudila, řekl:  „Ahoj, Lucinko, já jsem tak rád, že tě vidím.“

Brzy začal zvonit telefon. Volali rodiče, kteří se o Lucinku báli a věřili, že Lucinka se sama vydala k babičce a dědečkovi. Když zjistili, že tam Lucinka je, hodně si oddechli.

Po obědě šli na procházku hluboko do lesa a Lucinka dokonce našla i jednoho praváka.

Lucinka se potom šťastně vrátila domů a od té doby ji rodiče vodili k babičce častěji.

Aktualizováno Středa, 10 Říjen 2018 16:44